Řešení domu určil složitý terén

Pozemek na kraji města má krásné výhledy do krajiny. Nachází se ale ve výrazném svahu a má tvar dlouhého trojúhelníku. Postavit na něm dům bylo natolik komplikované, že ho dlouho nikdo nechtěl. Architekt Jan Alex Řezáč z ateliéru MODULORA proto navrhl stavbu, která má dvě části: nebytová část je zděná, obytná má dřevěnou konstrukci.

„Když investoři uvažovali o tom, co obnáší stavba domu, zajímaly je nejen kvalita a rychlost realizace, ale také provozní náklady a způsob vytápění. U dřevostavby ocenili, že když se zatopí, teplo vnímáte téměř okamžitě. Samozřejmě také věděli, že jeho akumulace je v porovnání se zděnými stavbami malá, ostatní výhody však převažovaly. Původně přemýšleli o typovém domě, jehož umístění a úpravy se mnou chtěli konzultovat. Když jsem ale pozemek viděl, bylo zřejmé, že není vhodný pro typovou stavbu. Kromě toho typovým stavbám osobně nevěřím – nejsou navržené pro konkrétního investora na konkrétní místo s místními souvislostmi, kontextem. V katalozích jsou mnohdy jen hezké vizualizace, které nemají s realitou moc společného,“ říká autor projektu a dodává: „Zadání jsme si pak rozdělili do dvou částí, na nebytovou a obytnou. V nebytové jsou sklady, dvojgaráž, před kterou jsou další dvě stání pro auta, fotoateliér a technická místnost. Nachází se v nejvyšší části pozemku, tam je také vjezd. Tato stavba se zakousla do svahu, kde převládá zvětralá opuka. Aby byla dostatečně pevná, rozhodli jsme se, že ji vybudujeme z betonových tvarovek ztraceného bednění. K ní jsme přisadili obytnou část, která byla realizována jako montovaná dřevostavba, z panelů předem vyrobených v hale. Vstupní část je v nejvyšší úrovni, na ni navazuje patro ložnic. Schodištěm pak sestupujete o patro níže do volného obytného prostoru s kuchyní a terasou navazující na zahradu. V podstatě se tedy jedná o dvě stavby, mezi něž jsem vložil spojovací krček se schodištěm. Ten je neutrální. Na masivní stavbě je šedá broušená fasáda, která se promítá i ve schodišti v interiéru, i tady jsme použili fasádní omítku. Obytná část domu má omítku bílou.“ řekl o stavbě architekt Jan Alex Řezáč.

 

Stavba ve svahu

Majitelé si přáli jednoduchý, čistý výraz domu a interiérů. Kromě toho vyžadovali precizní provedení a perfektní tepelnou izolaci, proto dali přednost montované dřevostavbě. Dále chtěli velké prosklené plochy umožňující kontakt se zahradou a co největší obytný prostor s minimalisticky pojatým iteriérem. Půdorys stavby reaguje na tvar pozemku: nejdelší strana lichoběžníku má 19,6 m, hlavní kratší strana 8,75 m. Převýšení mezi severní a jižní hranicí parcely činí jedno podlaží. Vjezd a vstup jsou umístěny v severovýchodním rohu, tedy v nejvyšším místě parcely. Vstupní podlaží slouží jako soukromá část, jsou zde pokoje dětí a ložnice rodičů, která má lodžii s výhledem na kostelní věž. Ve směru vstupu do domu je vložen převýšený prostor se schodištěm, které ústí do hlavní obytné místnosti. Ta je maximálně otevřená, dělí ji pouze krbová vložka s komínem a částečně zapuštěná kuchyňská linka. Z prostoru pod schody se vstupuje do střední chodby, kterou provětrává a osvětluje anglický dvorek. Interiéry jsou střídmé, vynikají v nich výrazné solitéry z dubu: schodiště, jídelní stůl a nábytek vyrobený na míru. Okna mají plastové profily v antracitové barvě, francouzská okna v patře mají výšku 2,3 m. Jejich zábradlí tvoří skleněná deska uložená v bocích do nerez profilu uchyceného v ostění. Lodžie je zakrytá deskou z bezpečnostního skla usazenou do nerez profilu kotveného do obvodových stěn. Všechny interiérové dveře jsou bezfalcové o výšce 2,2 m.

Dvě odlišné technologie

Spodní patro domu je částečně zapuštěné do svahu, postavené bylo z betonových tvarovek prolévaných betonem. Druhou část stavby s obytnými prostory architekt řešil jako dřevostavbu z prefabrikovaných panelů. Na vybetonované základové desce tedy probíhala montáž domu pomocí jeřábu. Pata dřevěné nosné konstrukce je nad úrovní terénu (kde to nebylo možné, jsou použity tvarovky ztraceného bednění). Svislou nosnou konstrukci tvoří rámové panely z konstrukčního řeziva KVH 60/160 a 160/160 mm. Konstrukce je vyplněna tepelnou izolací tl. 160 mm, z vnější strany je pokryta dřevovláknitou izolací, z vnitřní strany je zavětrovaná OSB deskami. Z vnitřní strany má instalační předstěnu(40 mm vzduchová dutina, dřevěný rošt 40 x 40 mm, deska Rigidur 12,5 mm). Celá skladba je difuzně otevřená. Stěny jsou spřaženy vaznými trámy, na které se ukládaly krokve. Vnitřní příčky mají tloušťku 125, resp. 185 mm; tvoří je rámové panely z konstrukčního řeziva KVH 60/100. I v tomto případě byla využita tepelná izolace. Stropní konstrukce tvoří panely ze stropních trámů z konstrukčního řeziva KVH 80/220 po 625 mm, zakrytých OSB deskou tl. 18 mm. Opatřeny jsou sádrokartonovým podhledem. Stropní konstrukce technického zázemí byly realizovány ze skládaných betonových panelů, překlady nad otvory jsou keramické prefabrikované. Tam, kde to rozpětí neumožnilo, jsou z ocelového válcovaného profilu s vloženou izolací. Garáž, respektive střecha nad krytým parkovacím stáním, probíhá až na hranici pozemku. Má plochou střechu s vnitřními vpustěmi. Obytná část domu je na ni napojena kolmo, má pultovou střechu o sklonu 3°, schovanou ze tří stran za atikou odvodněnou dešťovým žlabem podél jižní fasády. Mezi oběma hmotami probíhá dvouramenné schodiště spojující obě úrovně. Nástupní rameno se šesti stupni bylo řešeno jako kompaktní hmota, box obložený z dubového multiplexu. Výstupní rameno tvoří deset stupňů s podstupnicemi, má skryté schodnice.

 

Majitelé se ujali řízení stavby

Investoři měli kde bydlet a proto se stavbou domu nepospíchali. Samotná realizace tedy trvala zhruba dva roky – nejprve se budoval systém opěrných zdí, hrubá stavba pak byla velmi rychlá. Další dodávky, jako například okna, podlahy a vytápění si investoři dojednali samostatně. Jejich koordinace pro ně byla náročná, ale nakonec s dobrým výsledkem. Tímto způsobem ušetřili peníze v řádech statisíců korun. Spoustu času věnovali také technologiím, chtěli, aby měli možnost dům ovládat na dálku pomocí mobilní aplikace. Pochvalují si možnost stále kontroly, simulaci přítomnosti obyvatel, nastavení topení, sklonu žaluzií a intenzity osvětlení. Jasnou představu měli o vytápění. Mělo být účinné a přitom s nízkými provozními náklady. Rozhodli se pro tepelné čerpadlo typu vzduch-voda. Jeho účinnost je vynikající, zejména v kombinaci s izolací dřevostavby. Když se pak rozhoří ještě oheň v krbu, nezbývá než větrat. Krb s větším výkonem, než je celková ztráta domu, tak plní funkci spíše designového doplňku. Pro majitele vily je ale důležitý, v případě výpadku dodávky elektřiny obytné místnosti vyhřeje. Vodu v bazénu ohřívá samostatné tepelné čerpadlo.

TZB

Jak už bylo uvedeno, zdrojem tepla je v domě tepelné čerpadlo vzduch-voda s integrovanou venkovní jednotkou, na fasádě jsou tedy jen dvě mřížky: jednou čerpadlo vzduch nasává, druhou ho vyfukuje. Čerpadlo je určeno na vytápění i na větrání s rekuperací vzduchu. Jeho topný výkon (bez rekuperace) je 6 kW (teplota vzduchu = +2 °C/teplota vody = 35 °C/faktor ε = 3). Z akumulační nádoby se rozvádí topná voda do podlahového vytápění. Ohřev teplé užitkové vody (50 °C) byl řešen také v rámci technologie tepelného čerpadla – v jeho opláštění je integrován zásobník vody o objemu 200 litrů s topnou vložkou. Tepelné čerpadlo zajišťuje i rovnotlaké větrání s rekuperací. Jedná se o dvouzónovou jednotku s rekuperací vzduchu. Pro temperování podlah ve vybraných místnostech (obslužný prostor v kuchyni + 2 x koupelna) mimo topnou sezónu (chladné léto) slouží elektrické PDL vytápění.

Zdroj: 

Řešení domu určil složitý terén. Stavitel. 2018, 2018(06-07), 3.

 

 

Sledujte nás na facebooku

Katalog

Stáhněte si náš katalog

*

Zeptejte se nás

Máte dotaz? Zeptejte se našich odborníků.

*

*

*